Škola nám bere život...??

9. května 2017 v 19:43 | Smiley |  Názory
Základní škola kterou teď procházím je v některých chvílích nejhorší částí mého života...

Proč? Proč všichi školáci nenávidějí školu? Naši rodiče či prostě dospělí - jak ti to mohou pochopit? Ano samozřejmě, že také do školy chodili, ale od té doby se české školy hodně změnili a v neposlední řadě i zhoršili. Nejenom že nás škola učí samé hlouposti, které v životě nikdy nevyužijeme, ale také nám z nejednoho pohledu náctiletého školáka bere život... Ano, tato věta sice zní strašlivě a možná i hloupě, ale tedy já a možná i další lidé to tak cítí taky.
Většina lidí, které znám, hlavně ve škole, mi vždy říkali, že škola zabírá třetinu nšeho života. Podle mě to není tak úplně pravda. Říkali mi, že jednu třetinu spíme, druhou jsme ve škole a třetí je náš volný čas. Ano, samozřejmě kromě víkendů a prázdnin, které nám alespoň trochu dovolují si od toho školního pekla vydechnout. Ano, v ty chvíle se cítím šťastná. Ne ty, když musím každý večer přemýšlet nad tím, co zítra píšeme, z čeho zkoušíme atd. Každá učitelka nebo učitel nám i Vám určitě už řekli, že neuškodí se vždy večer před zkoušením na to podívat a zopakovat si to. Ale kdybysme to tak opravdu dělali (tím neříkám, že nemůžeme a že to tak nikdo nedělá), vyšly by nám na každý večer tak minimálně 2 předměty s minimálně dvěmi sešitovými stránkami učiva. Ono se to těm učitelům lehko řekne, ale zkusit si to, to už je jiná věc. Nakonec mi přijde zbytečný psát nám do sešitů zbytečné poznámky, např. tato jedna věta z mého sešitu v Zeměpise: V lesích mírného pásu se střídají 4 roční období: jaro, léto podzim, zima. Paní učitelko, tohle jsme se prosím učili v 1. třídě.
A když už jsme u těch učitelů, přijdou mi absolutně hloupí, trapní, ubozí... ( tedy kromě mé mamky:))
Když se zeptáte dítěte, co ho nejvíc baví na škole, odpoví přestávky. Další důkaz toho, že škola je pro děti nudou a nezábavnou částí jejich života.
Jednou jsem třeba četla zajímavý článek v časopise o škole. Bylo tam o nadmírném stresu atd. Že škola by byla lepší bez známek. No, představme si to... Paráda ne? Smůla, že tyhle školy se moc nerozvívejí, protože by určitě změnili pohled na školu nejednoho člověka.

,,Všimli jste si, že ti nejchytřejší žáci ve škole nejsou těmi, kterým se daří v životě."
- Paul Arden

,,Mnohý žák prospívá špatně jen proto, že má víc rozumu než učitel."
- František Vymazal


 

Vesmír...

13. března 2017 v 18:21 | Smiley |  Myšlenky...
Vesmír... Co je to vesmír?

Ať už existují nebo neexistují různé fotky z vesmíru s dokázaným původem, každý si vesmír představuje jinak.
Já už jsem tedy těch všech fotek a obrázků viděla hrozně moc a tak se mi ve slově vesmír naskytne právě jeden z těch opravdových obrazů. Ale i přesto dokážu vesmír vnímat trochu jinak.
Pozitivně a opravdově.
Protože vesmír, to je neskutečné množství myšlenek, energie...
Vesmír je prostě zrození světa. Bez něj by nic nebylo.

Veliký, neskutečný a nekonečný vesmír...

Představte si nekonečné, veliké, černé pole, po kterém létají různé částice. Ať už to jsou meteory nebo asteory, jména nemusíme znát. Jde o naši představivost. Pak tam všude okolo jsou chaoticky poskládané hvězdy. Hvězdy, které každou noc vídáme na obloze a jsme přímo očarováni tou krásou. V noci nám svítí na cestu a my v nich hledáme různé obrazce.
A po tom nekonečném poli se ve stejmém směru pohybují planety, jenž na jedné z nich je život. A někde na této planetě právě já sedím u svého stolu na polstrované židli a píši toto. Celý vesmír to vidí, protože ten má oči všude.
A vše tohle neuvěřitelné má jeden bod, kolem kterého se to pohybuje. Je to veliká, obrovská žhavá koule, které jsme my dali název Slunce. Bez ní by vlastně vůbec nebyl ten život. Slunce rozdává okolo sebe tak velikou energii, že nás dokáže každé brzké ráno probudit, hned jak jeho paprsky zavítají do našich oken.

Vesmír si představuji jako nekonečné pole, které září barvami, svítí, třpytí se...

Když Vesmír nikdy na vlastní oči neuvidím, musí mi stačit má mysl, kterou budu moct kdykoli otevřít a navštívit to neskutečné nekonečno.

"Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit."
- Paulo Coelho





Být šťastným...

6. března 2017 v 19:24 | Smiley |  Myšlenky...
Co to vlastně znamená být opravdu šťastným člověkem?

Jsou lidé, které pořád tvrdí, že nikdy šťastní nebudou, ale třeba ano. Stačí se zamyslet, nad tím co cítíte...

Když si zpětně vzpomenu na dětství, cítím, že tam jsem byla doopravdy šťastná. Úplně... Doslova... Ale tím, jak rosteme, uvědomujeme si určité nedokonalosti v našem životě, v okolí, ale v nitru duše je každý z nás alespoň trochu šťastný.

Co vlastně při štěstí cítíme?

Když jsme šťastní, cítí někdo možná motýlky v břiše, někdo zase pořád poskakuje, hopká si, jeho tělo je stále v pohybu. Někomu se chce pořád smát cítí, jak se jeho kouktky úst automaticky sami od sebe oddalují a odhalují se zuby. Když se právě kouknete na šťastného člověka, uvidíte takový rozdíl, že se možná nakazíte tou šťastnou energií, která kolem vás putuje a stanete se právě šťastným člověkem.

Kdy ho pociťujeme?

Šťestí můžeme cítiti kdekoli. Je to podle naší nálady, povahy, podle toho, co máme rádi. Ale každý máme kolem sebe určitě fůru dobrejch lidí, kteří nás milují, udělali by pro nás cokoliv a právě v jejich blízkosti se cítíme šťastně. Já třeba miluju a jsem šťastná ve chvíli, kdy jsme celá rodina pohromady, bavíme se spolu a dobrá nálada a pozitivní energie létají ve vzduchu. Jsem šťastná, když sedím na koni a to odvážné, veliké, svalnaté zvíře se pode mnou tou vší silou hýbe a já cválám loukami, jak volný pták. Jsem šťastná, když jsem prostě ve společnosti super lidí a zvířat u kterých se cítím v bezpečí.

A jak štěstí vnímáte Vy? Jste opravdu šťastní?


Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.
 


Večer před usnutím...

3. března 2017 v 14:39 | Smiley |  Téma týdne
Večer před usnutím... Téma na které si každý najde svou vlastní odpověď.

Ať už je osm hodin večer, deset hodin večer nebo půlnoc, každý jdeme spát. Někdy jen tak přemýšlím, co vlastně dělají ostatní lidi před usnutím. Někdo si čte a čeká, až na něj padne únava, někdo zase jen tak leží a přemýšlí...
Ať už jste ten první typ lidí, nebo ten druhý, každý máme své myšlenky, které se nám honí v hlavě...

A co že dělám před usnutím já?

Jako malá, jsem při usínání musela mít rozsvícenou stolní lampičku, jinak bych neusnula. Moc dobře si to pamatuji. Bála jsem se strašidel z hororů a filmů, protože už jako malá jsem přihlížela vždy s mými staršími sestrami na strašidelné filmy. To ve mě vlastně zůstalo tak nějak doteď. Když zhlédnu ve dne horor, večer se pak toho trochu bojím. Teď to asi bude znít směšně, ale je to tak. Skoro v každém klasickém hororu je taková ta scéna kdy zhasneš a jedna černá hnusná žena jako přízrak stojí mezi dveřmi. A já když ležím v posteli, můj zrak směřuje právě k otevřeným dveřím. Už se toho nebojím tak hodně jako když jsem byla malá, ale ten strach tam pořád je.
Před tím než jdu zalehnout do postele si většinou čtu a nebo jsem právě třeba tady na blogu. A když zhasínám světlo ve vedlejším pokoji, beru si s sebou mobil a pokaždý když zhasnu, rozsvítím si baterku. Nedělá mi nějak velkej problém dojít tmou do vedlejšího pokoje, ale se světlem se cítím bezpečněji. Když přespáváme u babičky, koukáme se spolu všichno většinou na filmy, což je pro mě velmi příjemný, protože se v ději filmu cítím bezpečněji.
Když pak v konečné fázi zalezu do postele, snažím se do své peřiny co nejvíc zahrabat a najít si pohodlnou pozici. I když jak už jsem se výše zmínila, že mívám strach z ,,bubáků" tak usínání na druhou stranu vlastně miluju. Nechávám volný průchod svým myšlenkám a přemýšlím nad vším co v životě je... A pak už jen spánek a SNY...

Miluji spánek, protože ve snu si mohu vytvářet lepší realitu...

Kam dál