Listopad 2017

Moře...

27. listopadu 2017 v 17:32 | Smiley |  Myšlenky...
Moře... nekonečno plné štěstí, klidu a spravedlnosti.
Místo, kde se plní sny, kde slunce zapadá jako poslední a kde každý z nás může být šťastný.


Jedna obrovská plocha, vládnoucí nad každou pevninou. Žije v ní spoustu živých duší a mírumilovných korálů, rostlin... Místo, kde když se potopíme, pochopíme smysl života... Ta spravedlnost, vyrovnaný život a neuvěřitelná atmosféra nás pohltí a vtáhne do sebe. Nebude se nám chtít odejít, nadechout se nad hladinu a dýchat kyslík, vidět všechen ten klasický svět kolem nás. Budeme chtít zůstat v té neuvěřitelé nádheře, kolem všecho, co v běžném světě nenajdeme. V té dálce a hloubce, odkud je dlouhá cesta. Všechno budeme chtít stále cítit, v konečcích prstů a hlavně v srdci, do kterého se všechno krásně vpije. Všechna ta nádhera nám totiž zůstane v srdci, odtud nikdy neodejde.

Ten klid, a úžasný podmořský svět pod námi, ten celičký svět, v kterém my nežijeme, nám totiž nepatří... My jsme tady, v životě občasné nespravedlnosti a každodenního stresu...


Tenhle podmořský svět jsem ještě nikdy nezažila, u pravých mořských vln jsem stála jen jednou a mořského vzduchu jsem se nadechla párkrát ve čtyřech letech... Pro mě je tento svět velice vzdálený...

Hudba.

24. listopadu 2017 v 22:07 | Smiley |  Myšlenky...
Při psaní celého článku jsem poslouchala tohle, pusťte si to a začtěte se do slov o té nepředstavitelně krásné hudbě:


Hudba... Co je to hudba...?
Zvuk vycházející z jakéhosi nástroje, ať už kytary, či piana,.. Každý hudební nástroj v sobě má srdce hudby. Někdy se ale srdce nachází přímo v nás... V nás lidech. V duších, které dokážou poskládat nádherné linie hudby, seřadit řádky tónů, dát dohromady melodii. Srde hudby je v každém z nás, jen je potřeba ho najít...

Vlny na moři, vlnící se v odlesku posledního světla, poslední záře slunce a jemný pohyb vln. Malá loďka pohupující se pod hvězdami a všechen ten dokonalý podmořský svět pod hladinou. Plynulé a ladné pohyby rybiček, čistá mysl a jen to kouzlo přirozena.

Hudba se projevuje sama od sebe a je jen na nás, jak ji budeme vnímat. Dá se prožít, pořád nás bude okouzlovat svým šarmem a klidnou povahou. V hudbě neexistuje chyba. Možná kouzlo života na Zemi, jakýsi pocit, který v nás vyvolává. Každá sekunda hudby, kterou uslyšíme, byla, je a bude nepředstavitelným dalším světem nad námi.

Světlo, které ze sebe vydává, ta upřímnost, ladnost a čirá odvaha, je jen známkou toho, že je kolébkou života...

Možná jednou - Coolen Hoovertová

23. listopadu 2017 v 14:53 | Smiley |  Recenze (filmy, knihy,...)
Možná jednou

Možná jednou - Coolen Hoovertová

Originální název: Maybe Someday
Počet stran: 389
Vazba knihy: brožovaná
Překlad: Jana Jašová

Anotace: Sydney žila v dokonalém světě - dobrá práce, škola, skvělá kámoška i úžasný přítel. Jenže pak zjistí, že její přítel ji podvádí a nádherná bublina perfektní odylky praskne. Naštěstí je tu záhadný soused a jeho hudba, který dá Sydney novou naději. Ale psát písně, stejně jako žít vlastní život, není nikdy snadné...


Sydney a Ridge... Dvě duše, co se navzájem doplňují, milují se a jejich vzájemné city jsou prostě dokonalé.

Kniha mě milionově okouzlila. Sice jsem to vůbec nečekala, ale četba této knihy byla pro mě neuvěřitelná, bez dechu,... Kniha je ztvárněna dokonale a úplně každému bych radila si ji přečíst. Je o běžném životě dvou lidí, jejichž společná cesta rozhodně nebyla jednoduchá. Jejich city byly až na nebezpečné úrovni pro jejich životy, ale i přesto je od sebe nedokázalo nic oddělit. Byly jako květina a slunce, navzájem se doplňujíci osoby s obrovským srdcem.

Život Ridge byl už od narození o něco ochuzen. Ridge totiž neslyšel... I přesto byl ale takový, že při četbě o něm, jste mu museli úplně propadnout. Byl to dokonalý typ kluka, co dokázal i přes svou vadu slyšet srdce druhých. Do jeho života ale přijde jedna křižovatka. Na jedné straně stojí Maggie, a na druhé Sydney. Dvě dívky, díky kterým se Ridgeovo srdce rozdělí na dvě poloviny.

Kniha je ztvárněna tak, že se budete těšit na každý večer, při kterém si budete už moct zalézt s knihou pod peřinu... Musím se přiznat, že u čtení mi ukápla i slza. Ze smutku i ze štěstí... Každý, kdo si knihu přečte, rozhodně nebude litovat.

SMILEY :D